Den 24. října 2026 tak, jak jej dějepisné knihy popíší 24. října 2036.

V říjnu 2026 změnil tlak ve válce na Ukrajině směr. V první polovině měsíce USA zmírnily sankce na ruskou naftu do dubna 2027 a upustily od hlavních opatření nového zákona o sankcích proti Rusku, včetně cel až 100 procent pro kupce ruské ropy a plynu, a prezident Trump prohlásil: „Myslím, že je čas, aby Ukrajina dostala nového prezidenta.“^1,2,3,4,5,6 „Energetické příměří“, které vyhlásil 11. října, nezastavilo ruské útoky na ukrajinská energetická zařízení.^7,8

Poté, co se zvláštní vyslanec USA Steve Witkoff 21. října setkal s Vladimirem Putinem, Kreml oznámil, že Rusko je ochotno v listopadu obnovit třístranná jednání s USA a Ukrajinou; prezident Zelenskyj to podpořil.^9,10,11,12 Během několika hodin zasáhly ruské rakety a drony Kyjev a další oblasti a podle ukrajinských představitelů zabily nejméně čtyři lidi.^10,13,14,15 novéDne 23. října oznámil Bílý dům příměří pouze pro Ruskem okupované město Olešky, aby tam mohla proudit pomoc a civilisté mohli odejít.^16,17

Moskva si z toho vzala ponaučení, které určilo zbytek desetiletí: bojuj dál a ústupky přijdou.

Dne 10. října 2025 vstoupilo v Gaze v platnost příměří.^1,3 Přesto bylo od té doby do 20. října 2026 zabito více než 1 500 Palestinců, uvádí ministerstvo zdravotnictví v Gaze, kterou ovládá Hamás.^4,5,6 Na začátku října 2026 přesáhl počet mrtvých od útoku Hamásu ze 7. října 2023 podle téhož ministerstva 74 000.^2,3 novéDne 23. října, poté co ozbrojenci zabili u Hebronu dva izraelské vojáky, nařídil premiér Benjamin Netanjahu armádě připravit úplné uzavření okupovaného Západního břehu a pohrozil tam rozsáhlou ofenzivou.^7,8

Obnova nikdy nezačala, protože nikdo nechtěl platit za něco, co může být znovu zničeno. Celá generace dětí vyrůstala v troskách bez školní docházky a bez politického řešení sílila radikalizace na obou stranách.

Dne 9. října 2026, několik hodin poté, co bývalá soudkyně Mezinárodního trestního soudu Navi Pillayová získala Nobelovu cenu míru, uvalila Trumpova administrativa sankce na samotný soud. Ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil: „Buď ICC skončí se svými hrozbami, nebo my skončíme s ICC.“^1,2,4 Soud to označil za útok na právní stát. Šestiměsíční přechodné období se zpočátku vztahovalo na mnoho transakcí.^1,2,3,5 Dne 22. října udělil Evropský parlament svou Sacharovovu cenu soudu a jeho zaměstnancům.^10,11,12

V dějepisných knihách roku 2036 je verdikt tvrdý: ceny soud neochránily. Trump už 22. září 2026 na Valném shromáždění OSN vyzval členské státy, aby z této „zvůlí ovládané instituce okamžitě vystoupily“.^6,7 Následující den Nauru oznámilo OSN, že ze soudu vystupuje, s účinností po jednom roce.^8,9 Když v dubnu 2027 přechodné období skončilo, banky a dodavatelé se stáhli a soud byl z velké části ochromen.

Tím zmizelo poslední místo, kde mohli být vůdci pohnáni k odpovědnosti za válečné zločiny. Co to znamenalo, je vidět na Súdánu (§ 4.1).

Po americko-izraelských úderech na Írán 28. února 2026 Írán uzavřel Hormuzský průliv; od 13. dubna USA blokovaly íránské přístavy.^1,2,3,4 V červenci, po útocích na obchodní lodě, prohlásil Trump dočasné příměří za ukončené.^5,6 Dne 20. října podle íránské státní televize íránský šéf bezpečnosti prohlásil, že žádný obohacený uran zemi neopustí, a vyloučil jednání s USA, dokud nebudou splněny íránské podmínky.^7,8 Následujícího dne USA uvalily sankce na firmy, které podle nich pomáhaly íránské „stínové flotile“ ropných tankerů. Dne 23. října zakončila ropa Brent obchodování na téměř 117 dolarech za barel, na nejvyšší úrovni za několik měsíců.^9,10,11,12

Vlády dotovaly fosilní paliva, aby předešly nepokojům, a rok co rok odkládaly energetickou transformaci (§ 5.1).

Mezinárodní měnový fond (MMF) 13. října 2026 předpověděl pro rok 2026 světový hospodářský růst 3,1 procenta a světovou inflaci 4,7 procenta. Prognóza předpokládala, že se přeprava ropy a plynu Hormuzským průlivem obnoví do března 2027.^1,2 Neobnovila se a inflace zůstala vysoká.

MMF rovněž zjistil, že pouhých 32 ekonomik se podílelo na 95 procentech celosvětového růstu, zatímco v dubnu jich bylo 54. Varoval před korekcí na akciových trzích spojenou s umělou inteligencí, rostoucími výnosy státních dluhopisů a vysokým veřejným dluhem.^1,2 Podle MMF vydávaly země s nízkými příjmy na splácení dluhů 14 procent svých vládních příjmů, oproti 6 procentům o deset let dříve.^3,4 Varování se naplnila: tržní korekce zasáhla důchody a úspory a zadlužené vlády nemohly zasáhnout.

Dne 26. října 2025 po dlouhém obléhání dobyla milice RSF súdánské město El Fašír; o několik dní později IPC, mezinárodní systém klasifikace hladu, potvrdil hladomor tam i v Kadugli.^1,2,3,4,5 Dne 12. října 2026 IPC varoval před rostoucím rizikem hladomoru v Dárfúru a Kordofánu, které pohání válka, vysídlování a sucho.^6,7 Dne 19. října zabil útok dronu na trh v Abyei, oblasti, o kterou se přou Súdán a Jižní Súdán, nejméně 153 lidí, uvedli místní představitelé, kteří z něj obvinili súdánskou armádu.^8,9 Dne 21. října vyzvalo 22 zemí na setkání v Ženevě vnější mocnosti, aby přestaly dodávat drony, bojovníky a peníze válčícím stranám v Súdánu, příměří však dohodnuto nebylo.^10,11

Protože byl ve stejné době škrcen Mezinárodní trestní soud (§ 2.1), nikdo nebyl postaven před soud za vyhladovění celých měst. Dějepisné knihy roku 2036 označují Súdán za krizi, kterou svět sledoval a dopustil.

Světový potravinový program OSN odhadoval, že v roce 2026 bude 318 milionů lidí čelit hladu na úrovni krize nebo horšímu, a uvedl, že kvůli škrtům ve financování bude moci pomoci jen zhruba třetině z nich. USA, největší dárce, i další své pomoci omezily.^1,2,3

Co to znamenalo, se ukázalo v Gaze (§ 1.2). Dne 19. října 2026 WFP oznámil, že kvůli nedostatku financí tam snižuje potravinovou pomoc zhruba o třetinu, takže 500 000 lidí zůstane bez měsíční podpory.^7,8,9

Bohaté země přesouvaly ještě více peněz do obrany a energetiky (§ 1.1, § 3.1) a ti, kdo zůstali bez pomoci, se vydávali na cestu. Na začátku října 2026 se u pobřeží Džibutska převrhl přeplněný člun s migranty mířící do Jemenu; zahynulo nejméně 139 lidí, z toho 15 dětí, podle migrační agentury OSN IOM.^4,5,6

V květnu 2026 vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) epidemii eboly na východě Konga, způsobenou kmenem Bundibugyo, za globální zdravotní stav nouze. Pro tento kmen neexistuje schválená vakcína ani léčba.^1,2,3 Do 21. října zaznamenalo Kongo podle americké zdravotnické agentury CDC více než 9 700 potvrzených nákaz a více než 4 600 úmrtí: jde o druhou největší epidemii eboly v historii záznamů.^4,5,6,21 Virus se rozšířil také do Keni a předtím do Ugandy. Dne 20. října se Nigérie stala podle WHO pátou zemí, kde byl zjištěn, a o dva dny později jej WHO označila za regionální problém.^{4,12,13,14,15,18,19,20}

Uganda v květnu uzavřela hranici s Kongem a USA vpouštěly cestující z Konga až po 21 dnech mimo tuto zemi, přestože WHO před uzavíráním hranic varovala.^{1,4,7,8,10,11} WHO hlásila vážné mezery ve financování a v říjnu zdravotnická agentura Africké unie, Africa CDC, uvedla, že nelze doložit, kde skončilo více než 700 milionů dolarů určených na boj s epidemií v Kongu.^7,9,16,17

Postaven před volbu mezi uzavřením hranic a spolufinancováním reakce zvolil svět většinou to první. Virus v Africe koloval ještě dlouho do roku 2027, a když přišla další epidemie, opět chyběly vakcíny i nouzové prostředky.

Klimatický summit COP31 v turecké Antalyi od 9. do 20. listopadu 2026 se měl soustředit na převádění klimatických cílů do praxe.^1,2 V říjnu Světová meteorologická organizace a klimatická služba Copernicus informovaly o rychle sílícím jevu El Niño; WMO varovala před bezprecedentními teplotami moře v Tichém oceánu, až o 3,8 stupně nad průměrem. Dne 21. října OSN varovala, že asi 50 milionů lidí může čelit většímu hladu, a uvolnila 50 milionů dolarů z nouzových fondů.^{3,4,8,9,10,11} Téhož dne Program OSN pro životní prostředí vypočítal, že při současných závazcích směřuje svět k oteplení o 2,6 stupně do roku 2100 a při současných politikách o 2,8 stupně: hůře než o rok dříve, částečně proto, že USA odstoupily od Pařížské dohody.^5,6,7

Protože se summit konal uprostřed palivové krize (§ 3.1), zvítězily krátkodobé zájmy a cíle zůstaly na papíře. Kolem roku 2030 oteplení trvale překročilo 1,5 stupně a pobřežní země od Bangladéše po Egypt se začaly přít o to, kdo zaplatí ochranu před mořem.