Den 23. října 2026 tak, jak jej dějepisné knihy popíší 23. října 2036.

V říjnu 2026 změnil tlak ve válce na Ukrajině směr. V první polovině měsíce USA zmírnily sankce na ruskou naftu až do dubna 2027 a pozastavily hlavní opatření nového zákona o sankcích vůči Rusku, včetně cel až do výše 100 procent pro velké odběratele ruské ropy a plynu.^1,2,3,4 Prezident Trump navíc prohlásil: „Myslím, že je čas, aby Ukrajina dostala nového prezidenta.“^5,6 „Energetické příměří“, které vyhlásil 11. října, ruské útoky na ukrajinská energetická zařízení nezastavilo.^7,8

Poté, co se zvláštní vyslanec USA Steve Witkoff 21. října setkal s Vladimirem Putinem, Kreml oznámil, že Rusko je ochotno po 10. listopadu obnovit třístranná jednání s USA a Ukrajinou; prezident Zelenskyj to podpořil.^9,10,11,12 novéBěhem několika hodin zasáhly ruské rakety a drony Kyjev a další oblasti a podle ukrajinských představitelů zabily nejméně čtyři lidi. Některé nesly kazetové hlavice, uvedl Zelenskyj.^10,13,14,15

Moskva si z toho vzala ponaučení, které určilo zbytek desetiletí: bojuj dál a ústupky přijdou.

Dne 10. října 2025 vstoupilo v Gaze v platnost příměří.^1,3 Přesto bylo podle ministerstva zdravotnictví v Gaze, kterou ovládá Hamás, do 20. října 2026 od jeho vstupu v platnost zabito více než 1 500 Palestinců.^4,5,6 Podle téhož ministerstva činil na začátku října 2026 počet obětí od útoku Hamásu ze 7. října 2023 více než 74 000.^2,3

Obnova nikdy nezačala, protože nikdo nechtěl platit za něco, co může být znovu zničeno. Celá generace dětí vyrůstala v troskách bez školní docházky a bez politického řešení sílila radikalizace na obou stranách.

Dne 9. října 2026, několik hodin poté, co bývalá soudkyně Mezinárodního trestního soudu Navi Pillayová získala Nobelovu cenu míru, uvalila Trumpova administrativa sankce na samotný soud. Ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil: „Buď MTS skončí se svými výhrůžkami, nebo my skoncujeme s MTS.“^1,2,4 Soud označil sankce za útok na právní stát. Na mnoho transakcí se soudem se zpočátku vztahovalo šestiměsíční přechodné období.^1,2,3,5 novéDne 22. října udělil Evropský parlament svou Sacharovovu cenu za svobodu myšlení soudu a jeho zaměstnancům.^10,11,12

V dějepisných knihách roku 2036 je verdikt tvrdý: ceny soud neochránily. Trump už 22. září 2026 na Valném shromáždění OSN vyzval členské státy, aby z této „zvůlí ovládané instituce okamžitě vystoupily“.^6,7 Následující den Nauru oznámilo OSN, že ze soudu vystupuje, s účinností po jednom roce.^8,9 Když v dubnu 2027 přechodné období skončilo, banky a dodavatelé se stáhli a soud byl z velké části ochromen.

Tím zmizelo poslední místo, kde mohli být vůdci pohnáni k odpovědnosti za válečné zločiny. Co to znamenalo, je vidět na Súdánu (§ 4.1).

Po americko-izraelských úderech na Írán 28. února 2026 Írán uzavřel Hormuzský průliv; od 13. dubna USA blokovaly íránské přístavy.^1,2,3,4 Dne 8. července, po íránských útocích na obchodní lodě a amerických odvetných úderech, prohlásil Trump dočasné příměří za ukončené.^5,6 Dne 20. října podle íránské státní televize prohlásil íránský bezpečnostní šéf, že žádný obohacený uran zemi neopustí, a vyloučil jednání s USA, dokud nebudou splněny jeho podmínky.^7,8 novéNásledující den USA uvalily sankce na firmy, které podle nich pomáhaly íránské „stínové flotile“ ropných tankerů. Dne 22. října vystoupala cena ropy Brent nad 113 dolarů za barel, nejvýše za pět měsíců.^9,10,11,12

Vlády dotovaly fosilní paliva, aby předešly nepokojům, a rok co rok odkládaly energetickou transformaci (§ 5.1).

Mezinárodní měnový fond (MMF) 13. října 2026 předpověděl pro rok 2026 světový hospodářský růst 3,1 procenta a světovou inflaci 4,7 procenta. Prognóza předpokládala, že se přeprava ropy a plynu Hormuzským průlivem obnoví do března 2027.^1,2 Neobnovila se a inflace zůstala vysoká.

MMF rovněž zjistil, že pouhých 32 ekonomik se podílelo na 95 procentech celosvětového růstu, zatímco v dubnu jich bylo 54. Varoval před korekcí na akciových trzích spojenou s umělou inteligencí, rostoucími výnosy státních dluhopisů a vysokým veřejným dluhem.^1,2 Podle MMF vydávaly země s nízkými příjmy na splácení dluhů 14 procent svých vládních příjmů, oproti 6 procentům o deset let dříve.^3,4 Varování se naplnila: tržní korekce zasáhla důchody a úspory a zadlužené vlády nemohly zasáhnout.

Dne 26. října 2025 dobyla milice RSF po osmnáctiměsíčním obléhání súdánské město El Fašír; o několik dní později IPC, mezinárodní systém klasifikace hladu, potvrdil hladomor tam i v Kadugli.^1,2,3,4,5 Dne 12. října 2026 IPC varoval před rostoucím rizikem hladomoru v Dárfúru a Kordofánu, způsobeným válkou, vysídlením a suchem.^6,7 Dne 19. října zabil útok dronu na trh v Abyei, oblasti sporné mezi Súdánem a Jižním Súdánem, nejméně 153 lidí podle místních představitelů, kteří z něj obvinili súdánskou armádu.^8,9 Dne 21. října se v Ženevě sešlo 22 zemí bez súdánských válčících stran. Vyzvaly vnější mocnosti, aby přestaly dodávat drony, bojovníky a peníze, na příměří se však nedohodly.^10,11

Protože byl ve stejné době škrcen Mezinárodní trestní soud (§ 2.1), nikdo nebyl postaven před soud za vyhladovění celých měst. Dějepisné knihy roku 2036 označují Súdán za krizi, kterou svět sledoval a dopustil.

Světový potravinový program OSN odhadoval, že v roce 2026 bude 318 milionů lidí čelit hladu na úrovni krize nebo horšímu, a uvedl, že kvůli škrtům ve financování bude moci pomoci jen zhruba třetině z nich. USA, největší dárce, i další své pomoci omezily.^1,2,3

Co to znamenalo, se ukázalo v Gaze (§ 1.2). Dne 19. října 2026 WFP oznámil, že kvůli nedostatku financí tam snižuje potravinovou pomoc zhruba o třetinu, takže 500 000 lidí zůstane bez měsíční podpory.^7,8,9

V následujících letech přesouvaly bohaté země ještě více peněz do obrany a energetiky (§ 1.1, § 3.1) a ti, kteří žádnou pomoc nedostali, se vydali na cestu. Na začátku října 2026 se u pobřeží Džibutska převrátila přeplněná loď s migranty mířící do Jemenu; podle Mezinárodní organizace pro migraci OSN (IOM) zahynulo nejméně 139 lidí, z toho 15 dětí.^4,5,6

V květnu 2026 vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) epidemii eboly na východě Konga za stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu. Způsobil ji kmen Bundibugyo, proti němuž neexistuje schválená vakcína ani léčba.^1,2,3 Do 20. října zaznamenalo Kongo podle vládních údajů více než 9 500 potvrzených nákaz a více než 4 600 úmrtí: šlo o druhou největší zaznamenanou epidemii eboly.^4,5,6 novéVirus se dostal také do Ugandy a Keni, kde bylo do 20. října devět případů. Téhož dne potvrdila Nigérie první případ u ženy, která přicestovala z Ugandy; podle WHO to byla pátá země, která virus zjistila. Dne 22. října označila WHO epidemii za regionální hrozbu.^{4,12,13,14,15,18,19}

Uganda v květnu uzavřela hranici s Kongem a USA vpouštěly cestující z Konga až po 21 dnech mimo tuto zemi, přestože WHO před uzavíráním hranic varovala.^{1,4,7,8,10,11} novéWHO hlásila vážné mezery ve financování reakce. V říjnu zdravotnická agentura Africké unie Africa CDC uvedla, že více než 700 milionů dolarů z prostředků na boj s ebolou v Kongu nelze vyúčtovat.^7,9,16,17

Postaven před volbu mezi uzavřením hranic a spolufinancováním reakce zvolil svět většinou to první. Virus v Africe koloval ještě dlouho do roku 2027, a když přišla další epidemie, opět chyběly vakcíny i nouzové prostředky.

Klimatický summit COP31 v turecké Antalyi, konaný od 9. do 20. listopadu 2026, se měl soustředit na převedení klimatických cílů do praxe.^1,2 novéV říjnu Světová meteorologická organizace a klimatická služba Copernicus informovaly o rychle sílícím jevu El Niño; WMO varovala, že teplota moře v tropickém Pacifiku může dosáhnout bezprecedentních 3,8 stupně nad průměrem. Dne 21. října OSN varovala, že zhruba 50 milionů lidí může čelit většímu hladu, a uvolnila 50 milionů dolarů z nouzových fondů pro 11 zemí.^{3,4,8,9,10,11} Téhož dne Program OSN pro životní prostředí spočítal, že svět při současných závazcích směřuje k oteplení o 2,6 stupně do roku 2100 a při současné politice o 2,8 stupně: hůře než o rok dříve, mimo jiné proto, že USA vystoupily z Pařížské dohody.^5,6,7

Protože se summit konal uprostřed palivové krize (§ 3.1), zvítězily krátkodobé zájmy a cíle zůstaly na papíře. Kolem roku 2030 oteplení trvale překročilo 1,5 stupně a pobřežní země od Bangladéše po Egypt se začaly přít o to, kdo zaplatí ochranu před mořem.